Když slyší mladí lidé, že se něco událo před padesátí roky, zdá se jim to téměř
jako ve středověku. Nám starším se stejný počet roků jeví úplně jinak. Těch
padesát let uplynulo jako voda a budova, kterou si připomínáme, zmizela v
propadlišti dějin, ale společenství stále žije.
V neděli odpoledne 24. října 1958 byl slavnostně otevřen sborový dům Jana
Ámose Komenského v Blansku na Čelakovského ulici č. 3 (nyní Rožmitálova).
Kazatelská stanice Brna, později Brna-Židenic, zde vznikla 16. 11. 1924. Blansko
má bohatou, zvláště luterskou minulost. V novodobé historii evangelíci patřili ke
sboru vanovickému, scházeli se už od roku 1912 po rodinách, pak v závodním
kasinu železáren, jejichž ředitelem byl evangelík Š. Hofman, později v chlapecké
škole. Významné bylo, že Československá církev (husitská) koupila opuštěný
dřevěný (původně pravoslavný) řeckokatolický kostelík sv. Paraskevy v Nižním
Selišti na Podkarpatské Rusi, který byl stavěn pro epidemii moru více než 40 roků
až do r. 1641. Tuto historicky cennou stavbu rozebrali a na pěti vagónech převezli
do Blanska, kde kostelík opět v roce 1937 postavili a posvětili. Jejich laskavostí
jsme se tam roky scházeli a po všech zvratech se zase scházíme. Po léta blanenští
evangelíci usilovali o vlastní stánek, dokonce dvakrát získali pozemek, chtěli
postavit kostel dle návrhu Ing. arch. M. Tejce, ale přišla válka. Po válce získali do
národní správy vilku, ale o ni přišli. V druhé polovině 50. let 20. století koupili část
domu, bývalou pekárnu, za 40 000 Kč a nákladem 65 000 korun ji opravili, včetně
sociálního zařízení, a přistavěli prostornou chodbu pro přístup z ulice. Na tehdejší
dobu to byly náklady značné, obětavost kazatelské stanice veliká. I mateřský sbor
dělal pro Blansko, co se dalo, např. pořádal bazary a akademie. Bratr farář Venc
měl značné známosti, a tak jednou odpoledne účinkovali sólisté brněnské Reduty
Zdeněk Skopal, Veronika Butorová a Arnošt Škoda, jindy zase neméně význační
umělci, ale také děti a mládež sboru…
Slavnost byla na tehdejší poměry velkolepá, vždyť uvažte, že šlo o rok třídně-
politických prověrek 1958. Zahájení se uskutečnilo ve škole na Marxově ulici, pak
šlo 250 účastníků do československého kostelíku, kde kázal zeť Antonína Vence br.
farář Josef Průša, a průvod pak pokračoval do nového sborového domu k
posvěcení slovem Božím br. seniorem J. P. Šebestou. Vedle tří již jmenovaných
kazatelů se slavnosti zúčastnil i prof. Viktor Pospíšil, emeritní farář a
superintendent žijící v Brně. Modlitebna měla více než 50 míst k sezení, takže jsme
se tam, ani do nového prostorného vestibulu, všichni nevešli. Žel, radost
blanenských nebyla dlouhá. Za necelých sedm roků došlo růstem města k asanaci
modlitebny. Dostali sice peníze, za které dům koupili (40 000 Kč), a nabídku
zakoupit prostory v budovaném obchodním centru, ale cena převyšovala možnosti.
Také o pozdější náhradní místnost v Dvorské ul.č. 2 na staré poště jsme opět
asanací přišli. Dnes vidíme, jak byla prozřetelná koupě dřevěného kostelíku, a tak
má Blansko prvotřídní památku, kterou opět užíváme i my k bohoslužbám. První
náznaky ekumeny jsme před lety viděli, když farář CČSH Milan Chaloupka
onemocněl nebo byl na dovolené, tak nejednou tehdejší dálkový student
evangelického bohosloví (autor tohoto článku) sloužil v neděli dopoledne pro husity
a odpoledne pro evangelíky ve stejném kostele a stejným kázáním.
V roce 1974 napsal br. František Vladík z Blanska (jeho synovi Janu Vladíkovi děkuji za pomoc s textem a kopie fotografií) příručku rozmnoženou cyklostylem,
kde zmiňuje všechny kazatele, kteří do Blanska jezdili kázat (např. Dr. V. Míčana,
vikáře B. Procházku, prof. V. Pospíšila, někdejšího diakona Jana Šimka, faráře A.
Vence, Jana Slámu, Vladimíra Douleho a řadu laiků) a obětavé blanenské
pracovníky (např.s. Kubíkovou, br. J. Marka, otce a syna Plachých, br. V. Pavlíka,
br. Stodolu…). Faráře Vladimíra Kaluse, Janu Kalusovou, seniora Pavla Kašpara a
emeritního faráře Jiřího Tomeše žijícího v Blansku, ještě nemohl zmínit. I po
pohnuté historii práce v kazatelské stanici nadějně pokračuje. V současné době má
stanice 130 členů, bohoslužeb se zúčastní každou neděli 15 - 25 sester a bratří a
jsou tam konány také každý týden biblické hodiny pro dospělé a děti. Za vše buď
Bohu chvála.
Jiří Novák (časopis Setkávání 2008/9)
