úterý 30. září 2008

Evangelický sborový dům Jana Ámose Komenského v Blansku

Když slyší mladí lidé, že se něco událo před padesátí roky, zdá se jim to téměř jako ve středověku. Nám starším se stejný počet roků jeví úplně jinak. Těch padesát let uplynulo jako voda a budova, kterou si připomínáme, zmizela v propadlišti dějin, ale společenství stále žije.

V neděli odpoledne 24. října 1958 byl slavnostně otevřen sborový dům Jana Ámose Komenského v Blansku na Čelakovského ulici č. 3 (nyní Rožmitálova). Kazatelská stanice Brna, později Brna-Židenic, zde vznikla 16. 11. 1924. Blansko má bohatou, zvláště luterskou minulost. V novodobé historii evangelíci patřili ke sboru vanovickému, scházeli se už od roku 1912 po rodinách, pak v závodním kasinu železáren, jejichž ředitelem byl evangelík Š. Hofman, později v chlapecké škole. Významné bylo, že Československá církev (husitská) koupila opuštěný dřevěný (původně pravoslavný) řeckokatolický kostelík sv. Paraskevy v Nižním Selišti na Podkarpatské Rusi, který byl stavěn pro epidemii moru více než 40 roků až do r. 1641. Tuto historicky cennou stavbu rozebrali a na pěti vagónech převezli do Blanska, kde kostelík opět v roce 1937 postavili a posvětili. Jejich laskavostí jsme se tam roky scházeli a po všech zvratech se zase scházíme. Po léta blanenští evangelíci usilovali o vlastní stánek, dokonce dvakrát získali pozemek, chtěli postavit kostel dle návrhu Ing. arch. M. Tejce, ale přišla válka. Po válce získali do národní správy vilku, ale o ni přišli. V druhé polovině 50. let 20. století koupili část domu, bývalou pekárnu, za 40 000 Kč a nákladem 65 000 korun ji opravili, včetně sociálního zařízení, a přistavěli prostornou chodbu pro přístup z ulice. Na tehdejší dobu to byly náklady značné, obětavost kazatelské stanice veliká. I mateřský sbor dělal pro Blansko, co se dalo, např. pořádal bazary a akademie. Bratr farář Venc měl značné známosti, a tak jednou odpoledne účinkovali sólisté brněnské Reduty Zdeněk Skopal, Veronika Butorová a Arnošt Škoda, jindy zase neméně význační umělci, ale také děti a mládež sboru…

Slavnost byla na tehdejší poměry velkolepá, vždyť uvažte, že šlo o rok třídně- politických prověrek 1958. Zahájení se uskutečnilo ve škole na Marxově ulici, pak šlo 250 účastníků do československého kostelíku, kde kázal zeť Antonína Vence br. farář Josef Průša, a průvod pak pokračoval do nového sborového domu k posvěcení slovem Božím br. seniorem J. P. Šebestou. Vedle tří již jmenovaných kazatelů se slavnosti zúčastnil i prof. Viktor Pospíšil, emeritní farář a superintendent žijící v Brně. Modlitebna měla více než 50 míst k sezení, takže jsme se tam, ani do nového prostorného vestibulu, všichni nevešli. Žel, radost blanenských nebyla dlouhá. Za necelých sedm roků došlo růstem města k asanaci modlitebny. Dostali sice peníze, za které dům koupili (40 000 Kč), a nabídku zakoupit prostory v budovaném obchodním centru, ale cena převyšovala možnosti. Také o pozdější náhradní místnost v Dvorské ul.č. 2 na staré poště jsme opět asanací přišli. Dnes vidíme, jak byla prozřetelná koupě dřevěného kostelíku, a tak má Blansko prvotřídní památku, kterou opět užíváme i my k bohoslužbám. První náznaky ekumeny jsme před lety viděli, když farář CČSH Milan Chaloupka onemocněl nebo byl na dovolené, tak nejednou tehdejší dálkový student evangelického bohosloví (autor tohoto článku) sloužil v neděli dopoledne pro husity a odpoledne pro evangelíky ve stejném kostele a stejným kázáním.

V roce 1974 napsal br. František Vladík z Blanska (jeho synovi Janu Vladíkovi děkuji za pomoc s textem a kopie fotografií) příručku rozmnoženou cyklostylem, kde zmiňuje všechny kazatele, kteří do Blanska jezdili kázat (např. Dr. V. Míčana, vikáře B. Procházku, prof. V. Pospíšila, někdejšího diakona Jana Šimka, faráře A. Vence, Jana Slámu, Vladimíra Douleho a řadu laiků) a obětavé blanenské pracovníky (např.s. Kubíkovou, br. J. Marka, otce a syna Plachých, br. V. Pavlíka, br. Stodolu…). Faráře Vladimíra Kaluse, Janu Kalusovou, seniora Pavla Kašpara a emeritního faráře Jiřího Tomeše žijícího v Blansku, ještě nemohl zmínit. I po pohnuté historii práce v kazatelské stanici nadějně pokračuje. V současné době má stanice 130 členů, bohoslužeb se zúčastní každou neděli 15 - 25 sester a bratří a jsou tam konány také každý týden biblické hodiny pro dospělé a děti. Za vše buď Bohu chvála.

Jiří Novák (časopis Setkávání 2008/9)