8. 5. 1945 oficiálně skončila II. světová válka v Evropě bezpodmínečnou kapitulací wehrmachtu. Pro tento den razil Churchill název Den vítězství v Evropě (Victory in Europe Day). Sice bylo poraženo Hitlerovo nacionálně socialistické Německo, tak zvaná 3. říše, ale nic víc.
Závěr války probíhal v ČSR trochu jinak, než v ostatní Evropě. Maršál Schörner vydal písemný rozkaz, který formálně vyhovoval úmluvě v Remeši, ale vydal ještě druhý ústní, podle kterého postupovaly jednotky wehrmachtu, a tím porušovaly podmínky kapitulace, se všemi následky pro ně. Zločinecké jednotky SS se neřídily žádnými rozkazy.
K nám do Blanska dorazila Rudá armáda 9. května 1945 po 11. hodině od Jedovnic. První rudoarmějec, který vkročil do našeho města, se jmenoval Fedor Vasiljev. Na památku této události je na tom místě na Žižkově ulici vysazena lípa.
Poslední oddíly wehrmachtu odcházely kolem 7. hodiny a rozloučily se s námi výbuchy, které zničily mosty přes Punkvu a Svitavu. Pouze železniční most u Ježkovy továrny (u supermarketu Billa) zůstal zachován zásluhou občana K. Musila. Těmito činy porušovali Němci podmínky kapitulace. Wehrmacht ustupoval směrem na Olešnou, ale marně. RA byla informována, ale to je jiná historie.
Doklad o neochotě přistoupit na podmínky kapitulace a o dezinformaci vojáků podává toto provolání velitelství jelení divize 8. 5. 1945:
Vojáci mé hrdé Jelení divize!
Chci k vám v těchto těžkých dnech hovořit otevřeně. Víte, že válka končí, a že polní maršál Schörner nás chce dovést pohromadě do vlasti … zhruba řečeno, přijdou zlé dny, v nichž budete často blízko k zoufání. Nyní vám řeknu, jak přes to můžeme obstát: všechna hrůzu budící hesla se většinou nezakládají na pravdě, ponechejte si svoje zbraně a munici, jejich odevzdání sovětům v posledních okamžicích války by byla největší hloupost, věřte jen tomu, co vám oznámí vaši velitelé. Nezatěžujte se nesmyslnými hesly. Vykonávejte jen rozkazy vašich známých nadřízených. Za všech okolností udržujte směr ústupu na severozápad. V následujících dnech, které budou rozhodující, se musíte připravit na dlouhé pochody a krátké odpočinky. Jen tak můžete opět uvidět domov. Zbabělec, který od vzadu jdoucích služeb a zásobovacích oddílů opustí nyní své kamarády a pokusí se individuálně dostat do vlasti, bude mít málo štěstí. Bude chycen a popraven. Vyhoďte neužitečná zavazadla, plně zatížené zásobovací vozy jsou nepohyblivé a zpomalují pochod. Od všech příslušníků požaduji bezpodmínečnou důvěru k vedení divize. Slibuji vám, že divizi povedu tak, abychom všichni opět uviděli svou vlast. Každý můj rozkaz, i když jeho smysl nepochopíte, vyplňte, protože situaci přehlížím v celku, a rozkazuji jen to, co je pro nás všechny výhodné.
Nevěřte nepřátelské propagandě, že jsme se Sovětským svazem uzavřeli mír. Boj pokračuje až do doby, než se vrátíme do vlasti. Vše jiné je lež!
Jako heslo a vzájemné poznávací znamení za všech okolností má pro nás v této těžké době v prokletém území protektorátu i později ve vlasti být náš bojový pokřik: „Horrido, der Hirsch!“
Váš generál
Nač měla být Jelení divize hrdá a jak se jmenoval generál, není významné, aspoň pro nás, ale ukazuje jaká byla celková nálada poražených a jak velitelé klamali své vojáky.
Blansko bylo ušetřeno bojů, i když přípravy byly vykonány. Proto je výstižný nápis pod křížem, který byl vztyčen na paměť osvobození u mostu k vlakové zastávce: „Že jsme vstali. Tys to chtěl. Květen 1945“
Za časů „Rudého práva“ byl z dopravních důvodů přemístěn ke kostelu sv. Martina nalevo od vchodu. Oslavy konce války nyní probíhají u pomníku rudoarmějce. V Blansku žije jeden přímý účastník našeho osvobozování, který dokonce krajem našeho okresu v květnových dnech roku 1945 prošel. Dovolím si citovat z jeho zápisků to nejvýstižnější. Jeho anabáze začala v roce 1944 na Volyni:
„Armády 1. ukrajinského frontu se ve dnech 2. - 14. února zmocnily dvou největších měst na západní Ukrajině – Lucka a Rovna. Obsazení Volyně sovětskou armádou vytvořilo předpoklady pro vstup naší české menšiny do československých jednotek v SSSR. V západní části Volyně, která patřila dříve Polsku, sovětské okresní vojenské správy odesílaly tamní občany české národnosti k čsl. vojenským jednotkám, do kterých se dobrovolníci hlásili. A tak příchod volyňských Čechů umožnil vytvoření 1. československého armádního sboru v SSSR. Podle odvodních protokolů se k odvodu dostavilo 11451 volyňských mužů a žen (asi čtvrtina Čechů ze západní Volyně). Ve středu 5. března se michalovští Češi rozloučili před odchodem na vojnu v naší modlitebně. Kostel se naplnil do posledního místa. Teprve potom – po dojemném rozloučení s obcí a se svými drahými – vydali se branci na cestu do Rovna. Převážná část volyňských Čechů se stala příslušníky 3. čsl. samostatné brigády. Také jsem se dostal do této brigády. V květnu jsem se přihlásil do důstojnického kursu, který probíhal za Moskvou, u Razjaně. Dopravovali jsme se tam nejdřív v nákladním vlaku a pak v osobním, kde jsem před Charkovem přišel o svůj kufřík, ačkoliv jsem si ho před usnutím položil pod hlavu. To byla pro mě velká ztráta,protože kromě osobních věcí měl jsem v kufříku Bibli a zpěvník. Ve vlacích jsem vyslechl spoustu příběhů, které si volynští chlapci vyprávěli (zvláště o děvčatech).“
A zde jsou autentické zápisky z květnových dní:
Neděle 6. 5. 1945 Další pochod přes Fryšták na Holešov a Hulín. Dovídám se, že Dobroslav Koutecký je raněn. Kolem půlnoci dosažen Břest. Malé přestřelky. Vpravo od silnice je německá obrana.
Pondělí 7. 5. 1945 Ve 4 hod. jsme zahájili útok na Břest. Němci se zuřivě brání, avšak náš 4. prapor pronikl do poloviny osady. Němci zaútočili při podpoře 3 tanků a 1 samochodky (samohybného děla). Když ve 13.30 zahájili Němci útok, našich nováčků se zmocnila panika. Avšak naši dělostřelci zachovali klid a rozvahu, a palbou svých 76 mm děl (IPTAP) a 120 mm minometů přispěli k odražení nepřátelského útoku. Boj trval několik hodin. prapor měl 7 padlých, 37 raněných a 21 nezvěstných. V noci nepřítel své postavení v Břestu vyklidil, a tak zbytek noci byl klidný.
Úterý 8. 5. 1945 Přes Chropyni na Kojetín. Stržené mosty. pomalá přeprava přes vodní překážky. Navečer v Kojetíně. Noční pochod. Dovídáme se o konci války. všechny vojáky zachvátilo velké nadšení. prožíváme „bengálskou“ noc. Ze všech stran střelba do vzduchu. Hodně barevných střel! Vypadá to kolem dokola jako ohromný ohňostroj!
Středa 9. 5. 1945 další pochod kolem Plumlova – bez spánku a odpočinku.
Čtvrtek 10. 5. 1945 Přes Knínice na noc do Letovic (Jindřichov). Konečně i u nás složili Němci zbraně!
Pátek 11. 5. 1945 Díky koňským potahům máme dosáhnout Prahy za pět dní (40 km za den). V 11 hod. překročena hranice mezi Moravou a Čechy. - Polička. Tam, kde bydlí na vesnici Němci, jsou vyvěšeny bílé prapory. Potkáváme množství německých a maďarských zajatců – aspoň 5 tisíc. Spousta zbraní podél cest. Nocleh ve vesnici 8 km od Hlinska.
Sobota 12. 5. 1945 Chotěboř – Heřmaneč. Katolický pohřeb mladíka. Všichni mládenci a panny jdou před rakví. Jsou do sebe zavěšeni a oblečeni jako o konfirmaci. Rakev nesou také mládenci, doprovázeni družičkami. A dechová hudba hraje pohřební pochod. Pohřeb s hudbou jsem viděl poprvé. Na Michalovce se při pohřbech zpívalo.
Neděle 13. 5. 1945 Vilémovice, Golčův Jeníkov, Čáslav, Malešov, Malenovice – 10 km od Kolína. Za Čáslaví ustávají stopy války. Velká horka a spousta prachu.
Do Prahy 53 km po asfaltce … Uhříněves – 5 km od města. Ubytování v jedné vilové čtvrti v Dol. Počernicích, u dráhy, která vede na Wilsonovo nádraží. V pondělí 14. května dorazili jsme tedy do Prahy!“
To jsou ukázky z válečných zážitků poručíka Jiřího Tomeše, našeho blanenského spoluobčana, tak jak si je den po dni zapisoval.
V tento den vítězství, i když v Československu někde s prodlením způsobeným „organizačními zmatky“, se lidé upřímně radovali, že je konec strašné války. Bohužel, byl to i začátek konce vznikající 3. republiky. Právem se chlubil president Gottwald na schůzi 29. 6. 1949, že „Únor jsme připravovali od roku 1945“! podle Košického vládního programu byla dohodou zřízena národní fronta (NF) a výkonným orgánem moci byly národní výbory (NV), které vznikaly podle plánů KSČ pod odborným dohledem NKVD.
Tak jako jinde, i v Blansku byl připravován RNV (revoluční národní výbor). Sovětská rozvědka přes komunistickou odbojovou skupinu dala koncem března pokyn k přípravě RNV ale aby v něm nebyli lidé, kteří by mohli vytvořit opozici proti komunistům. Jedním z členů RNV byl i s. Barák, schopný mladý muž, který se později proslavil svou kariérou i pádem. Protože se předpokládaly námitky proti složení RNV, bylo dohodnuto jeho veřejné vyhlášení hned po osvobození v prvním nadšení bez zbytečného přemýšlení. Doba přeje připraveným, a to komunisti byli v Košicích i u nás. Bylo shromážděno asi 400 občanů před blanenskou radnicí, kteří s tímto aktem samozřejmě vyhlásili souhlas. Zástupci stran NF se rukou dáním zavázali, že budou společně pracovat pro novou republiku.
Co říci na závěr při vzpomínání na květnové dny roku 1945? Aby všechny oběti, které nelze vyčíslit, natož znát, nebyly marné. Aby se nám historie v jiné podobě trapně neopakovala. Toho se dá docílit tak, že budeme občany, kteří znají svoji minulost a jsou odpovědní za svoji přítomnost.
Za skutečný konec válek v Evropě budeme moci považovat až uvážené sjednocení Evropy, kde bude mít každý své důstojné místo.
