Blansko bylo ještě v roce 1607 evangelické, pak došlo k rozmachu katolictví, ale v letech 1615 - 1620 se dostalo do držení rodu ze Šlejnic, kteří byli přísnými luterány a zúčastnili se stavovského odboje. Pak se konaly tajné bohoslužby v odlehlých a nepřístupných místech. V jedné jeskyni nad výtokem Punkvy zůstal vytesaný kalich.
V roce 1834 se hlásilo v Blansku k luteránům 20 osob, v roce 1910 21 osob, v roce 2001 se hlásilo k ČCE 138 osob a k CČSH 205 členů, k římským katolíkům 5802, bez vyznání už 11699.
Už ze začátku 20. století jsou známá v Blansku jména bratří Stejskal, Krupica, Kocián, rodina Plachých, Šaršonova, bratr Marek (později bratři Pavlík, Stodola, Vladíkovi). Církevní práce začala v roce 1912 po domech, pak ve škole. Původně Blansko patřilo, tak jako Boskovice, k „církvi vanovické“, ale pro výhodné železniční spojení se připojilo k Brnu. Od roku 1921 tam začal pravidelně dojíždět bratr vikář Bohumil Procházka z Brna, a tím byl položen základ kazatelské stanice. V roce 1922 zásluhou bratra Hofmana, ředitele železáren, byla evangelíkům trvale propůjčena místnost v závodním kasinu, kde bohoslužby konal pravidelně dvakrát do měsíce bratr Procházka nebo někdo ze spolku Žerotín z Brna. Kazatelská stanice byla v Blansku ustavena 16. 11. 1924 za účasti jedenácti členů platících salár.
Během existence kazatelské stanice se v Blansku vystřídala celá řada kazatelů, na něž pamětníci rádi vzpomínají. Farář Antonín Venc kázal poprvé v Blansku 16. 11. 1930 (zemřel v roce 1960), jeho pokračovatelem byl po deset roků farář Jan Sláma a později farář Vladimír Doule. V polovině 80. let přišel farář Vladimír Kalus a po jeho tragické smrti pokračuje v práci jeho paní Jana. Začátkem 90. let přišel z jimramovské fary na „důchod“ do Blanska farář Jiří Tomeš se svou paní a zapojil se s velkou energií do činnosti kazatelské stanice. V posledních dvou desetiletích zde pokračuje v kazatelském díle farář a senior Pavel Kašpar.
Za působení faráře Vence byl zbudován sborový dům J. A. Komenského (ze zakoupené staré pekárny), otevřen byl s velkou slávou 26. 10. 1958. Po sedmi letech padla budova asanací a evangelíci dostali náhradní místnost na Bezručově ulici, ta byla později taktéž asanována. Nyní se k bohoslužbám scházíme v dřevěném kostelíku Církve československé husitské, který je kulturní památkou. Více detailů k peripetiím s evangelickou mdolitebnou v Blansku naleznete v jiném článku.
Předpokládá se, že kostel sv. Paraskevy je nejstarší z převezených dřevěných kostelů z Podkarpatské Rusi. Je z obce Nižní Seliště. Stavba byla zahájena v r. 1596 nebo 1608, zatím obyvatelstvo obce vymřelo na mor a až po třech nebo čtyřech desetiletích byl kostel dokončen v r. 1641. Později po zlepšení poměrů za první republiky si místní lidé postavili v roce 1922 kamenný kostel. A tak dřevěný kostel, původně pravoslavný, pak řeckokatolický, začal chátrat. Záchranou byl zájem o dřevěnou architekturu z Podkarpatské Rusi, měl být převezen na výstavu soudobé kultury na brněnské výstaviště, ale pak památkový úřad situaci přehodnotil, nabídl tuto možnost CČSH, a tak 17. 9. 1936 dorazily první tři vagony z pěti s rozebranou konstrukcí kostela. Stavělo se na železobetonových pasech na zakoupeném pozemku v Blansku. Vlastní dřevěnou stavbu postavili najatí tesaři z Podkarpatské Rusi. Na jaře 1937 proběhly další práce a v neděli 23. května 1937 se uskutečnilo slavnostní otevření kostela za přítomnosti jednoho tisíce účastníků. V dalších letech proběhla řada oprav a úprav, při výměně šindelů v roce 1971 jsem tam konal stavební dozor za tehdejšího faráře Milana Chaloupky. V současné době je farářem CČSH v Blansku Martin Kopecký a při občanském povolání stavbaře slouží v této farnosti v mnoha střediscích. Tato náboženská obec je jediná rostoucí v této církvi. V poslední době si blanenští vybudovali ve věži kruchtu, pořídili varhany a nechali ulít dva nové zvony. Moc doporučujeme návštěvu této unikátní památky. Podrobnější informace o kostelíku sv. Paraskevy najdete v Setkávání 9/2008.
Jan Vladík a Jiří Novák (časopis Setkávání 2014/3)
