Je smutné, že si málo spoluobčanů, kteří jinak mají zájem o naši historii, uvědomuje její zásadní význam pro vznik Republiky Československé. Rozsahem sice se nemohla rovnat jiným bitvám I. světové války, a byla proto také s nadhledem ignoranty nazvána šarvátkou. Její význam pro náš národ ji řadí k podobným "šarvátkám" jako byl Vítkov či Bílá Hora!
Napadá mě srovnání z Bible - jak Izraelci přešli přes Rudé moře. V příipadě "normalního" průběhu bitvy se dala očekávat za tehdejších podmínek katastrofa a hrdinná smrt na bojišti. Proto se výsledek bitvy jeví spíš jako zázrak.
A přejdu k méně známým faktům. Je pozoruhodné, že jsou Zborovy dva. Jeden je na S1ovensku u Bardějova a druhý na Ukrajině. Ten slovenský proslavil hlavně přechod 28. pražského pluku k nepříteli (tedy značného počtu českých příslušníků CaK armády) a nebylo to s hrající hudbou, jak vybájila lidová fantazie, ale i tak.
Větší rozruch snad způsobilo zrušení tohoto pluku, čímž byla upoutána pozornost zahraničí. Nápravu nepřineslo ani jeho obnovení. U poddaných byl účinek tohoto opatření spíš opačný. Ale přes to většina vojáků CaK armády zůstala věrna přísaze císaři, což dokládají pomníčky snad ve všech obcích po republice. V cizině si tyto dva Zborovy spojují, někdy úmyslně podle potřeby doby. Trapné je že se tak děje i u nás!
A teď k Zborovu na Ukrajině. Ruská Únorová revoluce 1917 ukončila samoděržaví a umožnila příjezd Masarykovi. Bohužel i Leninovi,.tomu pod patronaci s dokázanou finanční podporou císařského Německa, které počítalo s jeho pomocí při vyřazení Ruska z účasti ve vá1ce a tím i s uvolněním sil pro západní frontu.
Oba se dali do práce podle svých plánů (TGM Světová rcvoluce), Masaryk se pokoušel přesvědčit prozatímní vládu a Kerenského. o prospěšnosti našich jednotek v ruské armádě, ale bez úspěchu.
Kerenský formování Čs jednotek zastavil a chystal se je zrušit! Byl toho názoru, že Češi mají sklon k šovinismu a reakci, což pro něj jako sociálního revolucionáře (ESERA) bylo nepřijatelné. V tom názoru jej utvrzoval i velitel kyjevského vojenského okruhu. Ten vypracoval pro prozatímní vládu důvěrné memorandum, v němž dokazoval, že Češi nejsou pro ruskou revoluci dost spolehliví, že jejich existence se příčí mezinárodnímu právu (v tom měl pravdu, s tím museli legionáři v případě zajetí počítat).
Vývoj situace však přinutil prozatímní vládu i Kerenského změnit svou idealistickou
pacifistickou politiku.Nabídka prozatímní vlády volající po míru bez anexí a válečných reparací byla Ústředními mocnostmi odmítnuta! To přinutilo prozatímní vládu, které záleželo na tom, aby její návrhy byly brány vážně, že se rozhodla pro ofenzivu. Jejím výsledkem mělo být vytlačení vojsk Ústředních mocností z území Ruska a zlepšení morálky armády.Po předpokládaném úspěchu chtěla zastavit vojenské operace a vyhlásit všeobecný mír. To by ovšem Leninovým bolševikům překazilo plány na uzurpování neomezené vlády. Proto měli životní zájem na neúspěchu této akce.
Tato beze sporu riskantní akce je známa jako Kerenského ofenzíva. Měl mylnou představu, že úspěšná ofenziva zahájená gardovými pluky a dobrovolníky po prolomení fronty ovlivni řadové jednotky, které je budou následovat. Tak se měl vytvořit pověstný ruský parní válec. Čechoslováci využili příležitosti k účasti na této ofenzivě a přihlásili všechny 3 pluky své brigády.
Nepřítel byl ovšem od bolševiků o přípravě ofenzívy informován a dobře připraven ji zvrátit ve svůj prospěch. Před očekávanou ruskou ofenzívou provedl vrchní velitel inspekci. S tím co zjistil, byl naprosto spokojený a bez větších obav očekával útok ruských vojsk.
Útok ruských vojsk u Zborova 2.července 1917 byl pokračováním útočné operace zahájené o den dříve. Hlavním cílem útoku bylo dobytí a obsazení dominantního opevněného vrchu Mogila a v případě úspěchu útočit dále ve směru na Lvov. To měl za úkol 49. sbor, v němž byla začleněna česká brigáda. Ta byla umístěna na vedlejším úseku pro své nedovybavení potřebným materiálem, nízkému počtu vojáků a jejich nesecvičení podle ruských pravidel.To se však v boji projevilo jako přednost. Uplatnila se česká schopnost improvizace i zkušenosti velitelů a vojáků z náročné výzvědné činnosti prováděné v malých skupinkách , kde se bylo nutno samostatně rozhodovat. O samozřejmě vysoké morálce ani nemluvě. Tím vším byl vytvořen předpoklad pro jejich nešablonovitý rozhodný útok, který charakterizovalo zděšené hlášení do štábu, že Rusové útočí jako kočky "katzenartig".
Čechoslováci útočili proti asi trojnásobné přesile dobře opevněné i vyzbrojené. Byl to 86. pěší pluk 32.uherské divize a 19. divize tvořená 35. plzeňským a 75. jindřichohradeckým plukem, které se skládaly ze značnéo počtu Němců. Až během boje zjistili vojáci, že proti sobě bojují Češi! CaK vojáci považovali útočníky za Čerkesy, protože naši měli většinou ještě zimní uniformy s papachami.
Průběh samotné bitvy je mnohokrát popsán. Zájemci si mohou přečíst třeba Gelandauerovu knihu "Bitva u Zborova - česká legenda" či Fiedlerův "Zborov 1917". To jsou ty nejnovější publikace k tématu.
Důležitější jsou opomíjená fakta a hlavně důsledky. Asi 3500 čechoslováků zajalo evidovaných 4200 CaK vojáků a důstojníků různých národností monarchie! Ztráty brigády byly značné - celá čtvrtina. Z toho přímo v boji padlo 167 bratrů! Cesta na Lvov byla otevřena průlomem do hloubky 4,5 km a šířky l2 km. Brigáda zaujala improvizované obranné postavení vyzbrojena ukořistěnou výzbrojí a odrazila několik pokusů říšskoněmeckých jednotek o protiútok Československá střelecká brigáda sama splnila úkol celého sboru.
Úspěch byl nečekaný i pro ruské velení, které ho nebylo schopno využít.Pro nás měl ale význam zásadní. Dojem, který tento výkon vyvolal, změnil postoj Kerenského a na jeho základě 17. července vydal Brusilov rozkaz, jímž povolil obnovení náboru dobrovolníků a samozřejmě již nehrozilo rozpuštění Čs. brigády. Naopak se s ní spojovaly nereálné naděje ruských demokratů!
Bitva u Zborova byla skutečně první velkou akcí čs oddílů, kterou nebylo možno utajit doma ani před světem. Zborov představoval pěkný úspěch, ale z hlediska celé obrovské fronty přece jen lokální. Měl by značný význam při náležitém využití. Byl to ale první úspěch Kerenského ofenzívy.Druhý, ale také poslední, měla 8. armáda pod velením generála Kornilova u Stanislavova.Útokem ve dnech 8.-13. července prolomila frontu ještě ve větším rozsahu. Ani to nezměnilo katastrofální situaci na frontě a rozvrat ruské armády pokračoval dál v režii bolševiků.
19.července přešly řišskoněmecké a CaK jednotky do skvěle připravené ofenzivy proti rozložené ruské armádě. Ústup či spíše útěk, který následoval podrobil naše legionáře dalšímu bojovému křtu v bojích u Tarnopole, kde měli ještě větší ztráty než u Zborova.
Zborov byl ale skutečně přelomový okamžik naší historie charakterizovaný prohlášením:"poprvé za 300 let po bitvě na Bílé Hoře národ prokázal svou vůli po samostatnosti výrazným a nepřehlédnutelným činem. Zařadili jsme se plným právem mezi národy bojující proti Ústředním mocnostem." Ovšem bez TGM, Štefanika a Beneše bychom dopadli asi jako další spojenci Dohody (Arabové).
Ti, kteří u Zborova padli obětovali své životy za svobodu národa a v případě Slováků přímo za jejich záchranu! Když CaK jednotky při svém postupu našly hroby padlých u Zborova objevili nápis:"Zde leží naši mrtví bratři, kteří za svobodu české vlasti krev prolili"
Masaryk politický význam zborovské bitvy ohodnotil: Z.umožnil organizaci armády a ta byla nezbytnou podmínkou naši svobody a samostatnosti. Bez naší zahraniční armády bychom té samostatnosti sotva dosáhli!
K tomu není co dodat.
