sobota 11. listopadu 2006

11. listopad - Den válečných veteránů

Shodou okolností se 11. listopadu v zemích s křesťanskou tradicí slaví svátek svatého Martina z Tours, který byl veterán římského vojska, ale Den veteránů má svůj původ jinde. V roce 1918 byla 11. 11. v 11 hodin příměřím s Německem ukončena krvavá předehra XX. století ­ I. světová válka ­ největší a nejstrašnější válečný konflikt, který do té doby lidstvo poznalo. Tento den se stal na paměť obětem války v demokratických zemích Evropy, v USA a v Kanadě Dnem veteránů. Symbolem tohoto dne se stal vlčí mák, rostlina, která kvetla na zdevastované půdě bojišť. Rozšíření tohoto symbolu dopomohla snad nejvíc báseň kanadského vojenského lékaře Johna Alexandra McCrae, kterou napsal v roce 1915, ale sám se konce války nedožil:


Na polích ve Flandrech.

Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,

tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde ležíme. Nahoře, mezi červánky,
je možná slyšet zpívat skřivánky,
zde dole kanony jen svoji píseň řvou.

My už však nevstanem a je to možná zdání,
že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme
na polích flanderských.

Náš boj však zase jiní převezmou.
Do vašich rukou dáme my teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,
že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou
na polích flanderských.


Bohužel zkušenost první světové války nezamezila vypuknutí další o 2 desetiletí později. Evropské státy po válce založili Společnost národů, která měla zamezit opakování takových mezinárodních konfliktů. V letech 1923-1928 se v činnosti Společnosti národů významně angažoval šéf československé diplomacie a pozdější československý prezident Edvard Beneš, který byl v těchto letech členem řídících orgánů společnosti.

Naneštěstí krátkozrakost politiků evropských velmocí, mezi kterými bylo málo státníků, nechala převážit úzkoprsé zájmy a nezabránila pokusu Hitlerova nacistického Německa o revanš za 1. světovou válku. Formálně byla Společnost národů rozpuštěna v dubnu 1946. Vítězné státy druhé světově války se rozhodly některé struktury Společnosti národů transformovat do nově vzniklé Organizace spojených národů, která na činnost Společnosti národů přímo navázala. Na vzniku OSN se opět podílel československý ministr zahraničí, v tomto případě Jan Masaryk. I když tato organizace jistě také není dokonalá, je pravdou, že od založení OSN horký válečný konflikt světového rozsahu nepropukl. Na starém kontinentu navíc máme velkou naději a příslib v procesu evropské integrace, který snad způsobí to, že Evropa se již v budoucnu nestane ohniskem světové války.

11. listopadu se tedy hlásíme k odkazu všech, kteří se konce válečných útrap nedočkali a položili své životy za náš mírový život. Také myslíme na ty veterány, kteří dosud mezi námi žijí, na přímé účastníky bojů II. světové války. Tento den je příležitostí vyzdvihnout československé vlastence, kteří za svobodné soužití mezi národy a obnovení Československa bez váhání dali všanc své životy, a často také ohrozili životy svých rodin, které zůstali v protektorátu.

Pokud zapomeneme, jak snadno jsme svobodu v minulém století 2x ztratili a jak obtížně ji získávali zpět, může se také stát, že si tuto zkušenost v jiné formě zopakujeme.