Roku 1925 v důvodové zprávě k návrhu zákona o nedělích, svátcích a památných dnech bylo uvedeno: „... Aby nebyl ničím rušen historický státní význam tohoto dne, platí proň nejen předpisy o svátečním klidu ve školách a úřadech jako pro ostatní památné dny republiky, nýbrž vztahují se naň veškeré předpisy o nedělním klidu a zabezpečuje se účinnými opatřeními jeho důstojná zevní oslava.“
Co ale tento den budeme slavit? „Rytíře“ z dvacetikačky a tedy vlastně bratrovraždu, pravděpodobně z roku 935, kterou můžeme zařadit k těm ostatním – Kain a Abel či Romulus a Remus?
Vévoda Václav je vzpomínán, když je zle. Sice naposledy jeden jeho jmenovec hledal jeho spící rytíře na Blaníku při našem vstupu do EU. Asi nevěděl, že se přestěhovali na klidnější Moravu, do jeskyně v Rudce u Kunštátu, spolu se svými následovníky – legionáři.
A nebo spíš budeme vzpomínat výročí roku 995 – skutečně historického státnického počinu, kdy zaútočily ozbrojené čety knížete Boleslava II. na hradiště Libice nad Cidlinou, které bylo sídlem konkurenčního rodu Slavníkovců. Po vyvraždění konkurence, až na výjimku dalšího svatého – Vojtěcha, byl dokončen proces kmenového sjednocování země – zrodil se český přemyslovský stát.
Ale myslím si, že bychom měli hlavně vzpomenout 700 statečných mužů, kteří v tento den, podle pravoslavného kalendáře roku 1914, přísahali v carském Rusku na náměstí před Sofijským chrámem v Kyjevě. Takzvaní „Starodužiníci“ líbali prapor, jehož podoba symbolizovala cíle odboje. Líc praporu byl bílo-červený, na středu byla vyšita svatováclavská koruna s lipovými ratolestmi. Rub byl tvořen bílo-modro-červenou trikolorou, která měla vícerý význam. Pro ruské vedení to byly barvy ruské národní vlajky a zároveň barvy panslovanské, stvrzující společný boj Slovanů proti Germánům. Po Čechy a několik Slováků v České družině to byly barvy slovenské.
Později byl prapor české družiny, nejstarší symbol našeho zahraničního vojenského odboje vůbec, doplněn našitými znaky jednotlivých zemí, tedy Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. Dále pak prapor doznal změny, při přejmenování vojenského útvaru na 1. střelecký pluk Mistra Jana Husa v roce 1917, což se událo na žádost legionářů a nikoli TGM, jak se traduje, kdy byl původní hrot žerdě s carským orlem nahrazen „husitským“ kalichem. V říjnu již byla česká družina v boji. Takže den 28. 9. 1914 můžeme považovat za den zrození naší armády. Je na nás, co a jak budeme slavit, vzpomínat, či zapomínat. Zapomínat je ale velmi nebezpečné!
